Project: Czech Republic & Italy

Čas říci sbohem, nebo raději na shledanou

Probudili jsme se do posledního dne. Sluníčko svítilo, ale do smíchu nám moc nebylo. Po deseti namáhavých, ale krásných dnů to všechno končí. Dobalili jsme poslední věci do kufru a pomalu se odebrali do vstupní haly naší vily, kde už na nás čekali někteří kamarádi. Ostatní se pomalu scházeli a začalo loučení. Byli jsme vyčerpaní, ale snad nikomu z nás se nechtělo opustit to, co jsme tu během deseti dnů vybudovali. Cesta autobusem na letiště byla velice tichá, všichni jsme byli ponořeni do vlastních myšlenek a užívali si poslední společné chvíle. A pak to přišlo, rychle nás vyhnali z autobusu a najednou jsme se ocitli úplně sami na letišti. Ani jsme se nemohli pořádně rozloučit, protože v Itálii autobusy na letišti nesmí stát, a tak jsme kamarádům mohli jen zamávat. Prošli jsme pasovou kontrolou, která byla o poznání přísnější než v Čechách a nasedli do letadla. Po mírně adrenalinovém letu jsme se vrátili domů. Vrátili jsme se bohatší o nová přátelství, nové zkušenosti a spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Itálie pro nás byla velkým poznáním, na které nikdy nezapomeneme…

Výlet do Alatri - výrobna mozzarelly a květinové koberce

Předposlední den jsme si konečně mohli užít naplno bez stresu. Vystoupení bylo úspěšně za námi a nás čekal výlet do nedalekého městečka Alatri. První zastávkou zde byla návštěva továrny na výrobu mozzarelly, kde nechyběla ani ochutnávka. Dozvěděli jsme se zde, jaký je postup při výrobě tohoto druhu sýra a dost nás překvapilo, že celý proces trvá zhruba jen čtyři a půl hodiny. Po návštěvě továrny jsme zamířili na místní trh, i když ani zde nebyl čas na nákupy úměrný tomu, co všechno jsme potřebovali nakoupit. Když jsme nakoupili alespoň pár maličkostí, zavezl nás autobus do historické části města, kde jsme se naobědvali. Po obědě jsme měli chvilku na odpočinek, a pak už nás čekala další zajímavá činnost – výroba květinového koberce. No, vlastně jsme ho vyráběli spíš z barevné soli, to ale nic nemění na tom, že jsme si tuto činnost náramně užili a vytvořený znak Hořic se nám moc povedl. Následovala prohlídka okolí a již tradiční zastávka – zmrzlina. Večer jsme měli závěrečnou diskotéku, a protože jsme tentokrát nebyli ani zmrzlí, ani vystresovaní, užili jsme si ji snad ještě víc. I když byla o dost smutnější, věděli jsme, co nastane další den – loučení. Přípravy na něj jsme zahájili už na diskotéce, protože ne všichni kamarádi a učitelé měli možnost s námi jet v sobotu na letiště. Komu zbyly síly, ten ještě po návratu z diskotéky balil, ostatní se uložili k spánku.

Den D - společné vystoupení

Po včerejšku jsme byli všichni vyčerpaní. Museli jsme ale sebrat poslední síly, dnes nás čekalo závěrečné vystoupení a to jsme přeci nemohli pokazit. Hned po snídani jsme šli prezentovat naši zemi a školu do italské školy. Ve škole jsme si následně předali dárky a šli do rodin na oběd. Oběd jsme strávili v italských rodinách. Po vynikajícím obědě jsme se zabavili sportem na herní konzoli. :-) V pozdním odpoledni jsme se sešli na hotelu, nacvičili nástupy a odpočívali na večerní představení. Představení probíhalo podle plánu a nakonec jsme ho zvládli bez větších problémů. Po skončení představení jsme měli tak trochu všichni slzy v očích (nemusím doplňovat proč)… A raději jsme šli spát.

V. Vaňura